Omluva

15. října 2018 v 21:34 | pepinotheimer
Vsichnikdo mne sledujete,...brzybudu moc psaaaaati...ztratil ......jsem, zivotni lasku a uz to vim, ze Vanocni strom...budu zdo it saaam, a tak to maaam, nechce se mi psaaaatdiaktritiku a tak bez styku ozvu se v bliiizke dobe...misto laaaasky budu cestovat:) Dekuhiza p chopenii a kdo svuj nazor zmenipochopiii....piiiisu a bude tohomnoho....jde o lasku a otejsem skoro nepsal nikdy....vydrzte to...za chvili rozpouta se peklo, resiiiim svou zivotni situaci a spat pod mistem nechci...dekuji pino
 

Uspokojení

28. července 2018 v 19:53 | pepinotheimer
U kafe
přímo latté...
shlížím snímky přehanbaté
a co mně k tomu prosím vede?
uspokojit sama sebe!
v rámci zvyklosti...
v mužském těle
...
bytosti!

Drbna

9. července 2018 v 10:58 | pepinotheimer
Obecná platnost drbny

Potká jednou jedna.....komu všeobecně říká se u žen......pšššššt ať to neslyší......

"drbna"....

nebo ať se někdo neurazí.....(potichu).....našeptávačka......osobu mi velmi blízkou (obecně)......nějakou osobu....nezávazných pár slov......a......slovem hřeje si svůj píseček....ten je takový a takový a to a tamhle.....někdy málo stačí, aby drbna byla vyslyšena a vše dopadlo tak jak dopadlo.......úplně jinak než by člověk mohl pochopit....zvláštní jak to funguje:):):)
Děkuji ti...za vše.....neznámá (v obecné rovině:):)

Stejně vždy budu spokojenější člověk než ty:):) Usmívám se:)

Abstrakce....

Mně to nedává smysl!!!!....To je nesmysl!!!!!!!!!.....Néééééééééébo úmysl....Smyslné.....Smyšlené....To dává smysl.....Já to mám....Krása:):):) Úmyslně smyšlené:)
 


Hra se slovy

9. července 2018 v 10:57 | pepinotheimer
Konkurence - hrana - tence - vytýčená - neznámá - sama - sebe - poznána - cíl - a - nika - tik - tak - tika - časo - prostor - nemám - prostor - nemám - čas - a - názor - ano - to -mi bývá - často - dáno - pochopení - je - i - není - uzkoprsost - oblečení - denno - denní - lidé - mění - že - nic -není - nehledají - postrádají - mají - i nemají - svou - hranu - potají - postavenu - obroušenu - hodnou - sebe - k - svému - jménu - A JAK TY SE JMENUJEŠ?:)

Vyvaruj se varování...vrávorání...Vávro....ranní...Na ranní? Varování....Vrávoráš Vávro.....na ranní....:):)

Představuji vám svůj stav pro vaši představu, když jsem vstal...to bylo představ a ten stav...nedá se ani popsat a tak ...ho ani nepredstavim ani nepopíšu plně...hra se slovy a písmeny...

O tom jsem v 5 letech nevěděl

9. července 2018 v 10:47 | pepinotheimer
Člověk by chtěl
no spíše...
dva lidi by chtěli
a o to jde!!!

Chceme:)
oba dva...

Ono by to šlo!
a hned!
kdyby...
kdyby nebylo jiných lidí...:)

Možná taky chtějí
ale neví kde...
a neví s kým...
a možná ani neví, že by chtěli...
a ani neví s kým by chtěli...
možná ani nechtějí?

A tak se vyskytují všude tam kde jsme my...

A chceme to:)
a oni to chtějí i nechtějí
no spíše možna chtějí ale v nevhodnou dobu
s tím, který to chce s někým úplně jiným

Jednou je to myslivec
podruhé ochránce přírody
ochránce pořádku
tvůrce nepořádku
potom rybář
vášnivý houbař
svědomitá uklízečka
hlídačka obrazů
nábožensky uvědomělá stařenka
a všichni v nepravý čas
a v nepravou dobu
jsou na nesprávném místě
a koukají

My koukáme na ně
a oni na nás
a někteří s námi mluví
a jiní nemluví
a jiní kážou
a skoro pokutují
a někteří se zasmějí
a jiní vypustí psa
a někteří jdou vše zkoumat zblízka
a jiní nenápadně zdaleka
a někteří se dívají úplně na druhou stranu
a někteří...
někteří nás vůbec raději nevidí:)
...
Jen jako...
Ale je to krásné (JAKO)

A my je vidíme
a moc si jich vážíme
a moc si je chválíme
a moc se těšíme na chvíli
kdy jim to budeme moci oplatit toto (JAKO), že vás nevidíme:)

A věřte...
my jim to oplatíme:):)
s nevšímavou grácií
s radostí
se vším co patří k přírodě:):)

Děkuji všem nevšímavým (JAKO)...

hlína

9. července 2018 v 10:47 | pepinotheimer
Až obklopí mně země
a červi budou ve mně
a v každém koutku svém najdu hliněnou pochoutku
uvěřím tomu, že stal jsem se její součástí

V kostele

9. července 2018 v 10:39 | pepinotheimer
VELIKOST
...
BOHA
...
TOUHA!
...
POUHOPOUHÁ...
...
NA SLOVO
SKOUPÁ
PO PRAVICI
PO LEVICI
V KOSTELNÍ LAVICI
JÁ A VĚŘÍCÍ

Ticho

7. července 2018 v 21:24 | pepinotheimer
Nechce slyšet nic
jen touhu spoutanic
jen touhu
která vniveč věrá
touhu jež je bezejménná
beze zájména
skoro nic
jen tichá...němá
neživá


Na každé slovo mé
těch tichých je víc
nepřadou vlákno myšlenek
jen državu rukavic
které pevně drží
v kravatě
vše co může míti názor sic
špatně dýchám
musísm z rukavic

Mácho
napsal jsi to krásně co je ticho
je bez emocí, myšlenek, všeho radostně životního...

Obraz

7. července 2018 v 21:17 | pepinotheimer
Přál bych si namalovat obraz, jehož rám by byl dekorován spoustou propojených rukou...
rukou, které se hladí
které se svádí dotekem
tisknou se pevně k sobě
a jako celek uzavírají kruh

A vtom kruhu uprostřed, hrál bych si se slovy...

Kudy chodí

3. července 2018 v 11:50 | pepinotheimer
Kudy chodi inspirace, tam kde prožíváme vše jen tak?
chodí, chodí a bez práce, žádná láce, buzerace
hoď ten tácek, písmen, pak
...
hodíš ho je umaštěný, slovy, jež ti kazí rým
a tak v láci, inspiraci, slovy svými vydržím!

Další články


Kam dál