Kostelíček

1. prosince 2013 v 13:33 | pepinotheimer
Ve skrze v kostelíčku věřící.....sedící a hluboce kající se.....
V koutku pak poutníci a všehomožní hříšníci......
A ze předu rázný hlas.....sestry a bartři moji.....
Stojíte zde před ním....nejvyšším.....vševědoucím.....všenaslouchajícím....

Díváté se na křížovou cestu, skvostné malby i obrazy, lomené oblouky sahající do nebes mezi anděly.....
A ač jste pouhým potníkem....při zpěvu z kúru...
Tají se vám dech.....
A v tu chvíli.....přiletí motýlek.....svobodný....třepetá křídly a říká....já už jsem několika generace kosteních motýlků.....
Létam zde, abych vám přiblížil nebe.....neboť to nemá strop.....nikdo neví kde začíná......
Vy lidé máte hlavy vysoko......, ale co mravenec?.....Jak to má on?....A tak nebe začíná všude tam, kde je naše představivost......
Zapadne - li slunce......je tma?.....A kde je nebe? Schovalo se?
Chce slunce říci?.....Máte zavřené oči lidé.......Sledujete toho motýlka jako poselství zamyšlení.....jste zamyšlení....
Kde končí nebe?.........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama