Sebestředný středobod vysloužilého klauna

12. února 2014 v 9:38 | pepinotheimer
Sebestředný středobod vysloužilého klauna

Jsem jim já...klaun i bavič náhodně se po světě potulující a dosluhující
V oblečení všelijakém
Plném barev a v řeči odvážný

Bavil jsem celý život

Všechny!!!

Všechny?


Všechny snad....

...........

Ale teď...

Potřebuji bavit sám sebe
Jen na chvíli...

......

Třeba malou.....

......

Říkám vám milí!!!


Nemám se svým tělem slitování
Ničím ho svým chováním, ale posiluji disciplínou
Pevnopevnou
Skálopevnou

No tedy "JAK KDY"

Řídím se chtíčem
A vším co je pro mně veliké...

V tu pravou chvíli!!!
Příjde to!!!
A je to!
A ten okamžik...
Ta malinkatá chvilka velikosti středobodu
Kdy jste na rozhraní....

........

Je šílenáááááá

"Skoč"!...říká to
A tak skočím!!!

Běžím....padám...a směju se...
Pohání mně zvláštní svět
Usmívám se u toho
A točí se mi nad hlavou koruny stromů
A jako středobod té všemožné chvíle

Spadnu tam

Kde mám

A tak se směji mezi listím....

Dopadají na mně první vločky sněhu...

Zhluboka dýchám...

A padám a padám a padám a padám....šťastný jako po celý svůj život

Jsem přeci klaun a ten musí...

Být....

Šťastný....

Smekám klobouk před všemi klauny světa, středobody lidské usměvavé tváře:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama