Vidět šedě

2. listopadu 2014 v 18:10 | pepinotheimer
Jaký je svět?
Je barevný?
Černobílý?
Míchanina?
Nebo šedá odmocnina umocněná zážitkem a požitkem jiných...?

A jaké to je, když ztratíte jeden čí více ze smyslů, kterými je vnímáte, popisujete, vstřebáváte a předáváte?
...
Nevíte?
...
Já ano!
Jsem mladý!
Jsem skoro slepý...od narození...
Slepý mladý člověk...s chutí vše změnit!
...
Skoro nevidím!
...
No skoro...
To SKORO se dá snad i popsat...
Jen jestli to dokážu?
A vy?
Dokážete si to představit i vy?...
...
Čtenáři a spisovatelé, kteří vidí a mohou psát o všem a vše si číst...
Představit si bezbarvý svět?
...
Zkusím vám to přiblížit...
...
Je to...

Je to jako šedosvitost či černomezibílost...
Nic víc co znám...
Neznám jiné barvy!...A pokud je znám...pak jen slovy...jako sladké, teplé, studené...či ve spojení...červené sladké jahody...či černé smuteční šaty (lidé dookola pláčí - smutná barva, ale pro mně mnohdy jediná...)
Proč mám vlastně plakat?...Ptám se!
Mám plakat, když má někdo černé šaty?
Jsou mé oči snad také zahaleny v těchto smutečních šatech?
Jsou černé?
Smutné?
Plačící?
Nebo barevné?
Veselé?
Zvídavé?
...
Chápete?
I takto dokážu vnímat barvy...
Spíše barvu! Jednu barvu...a její odstíny...
...
Vidím jen rozmazanou šedou, kterou můžu popisovat donekonečna!!!
Má tolik odstínu, kolik odstínu má během dne světlo...měnící se pravidelně ve tmu...
Den za dnem
A tak mi ubíhá život
I roční období, právě jako teď...
Slyším jak za oknem poletuje a ševelí listí...
Je podzim...
Má být barevný a i listí má být barevné...
A já?..
Představuji si jen to co slyším...
Teď popisují moderátoři podzim v rádiu...krásné...usmívám se při té představě tak jako vy
Ale jak si představit barvy, které jste nikdy neviděli?
Jako jahody...
A přece...
Já znám jen jejich tvar, vůni a chuť...
Chápete?
A v rádiu slyšíte...barevné listí v červených tónech...
Bože! Proč já?..
...
Alespoň je tady se mnou věčný přítel
Nikdy neodejde...
Vše mi řekne...
Popíše!
Přiblíží!
...
Přítel ROZHLAS
...
Děkuji za něj, za ten vynález...
Mám tento malý přístroj zapnutý pořád!
Musím!
Nechci se zbláznit z té bezbarvosti a tak si spoustu věcí a barev představuji jako rychle měnící se šeď...
Jako by běhala a skákala...či jen tekla jako vám po rukou teče něco tekutého a vy nevíte co to je...jestli tuž, voda, krev, olej....cokoliv...
Jako by neexistovala čistě bílá ani černočerně černá
Jen vše mezi
Mezibarva
Meziprostor
Mezichuť
Mezizvuk
Mezivůně
...
Navíc?
...
NIC!
....
Mám ochrnuté ruce!
Nemůžu psát knihy...Nic nemůžu psát!!
Můžu jen poslouchat co je v nich, když mi je někdo čte a přitulit se k nim...tvářemi, jako dítě k matce
Cítit dotekem jaký je v nich papír
Nosem jak voní
Jaký mají přebal
Jestli je tam záložka...
Kolik má asi stran?
To vždy hádám s čitatelem o kousek čokolády kdo bude blíže...
A mám radost, když jsem blíže já...
Ach...
...
Tak bych chtěl tvořit...a číst knihy sám...
Ale
...
Nemůžu!
...
Chtěl bych se o to vše co cítím podělit s lidmi...napsat to...vypsat se...
...
Nemůžu!

Žiji ve svém šedém světě, který zná všechny odstíny šedi...

A pak že je svět černobílý!
Není!

Pro mně je šedý!

Zapínám rádio....odbíjí 9 hodina...Čtení na pokračování...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama