Ruka úmělcova...

4. ledna 2015 v 18:19 | pepinotheimer
Povím Vám dnes příběh, který snad ani nemůže být pravdivý, ale stal se a dodnes se stává…

Příběh O RUCE, která opustila pána…

O RUCE…která pochopila, proč je důležité tvořit…

O RUCE, která chodila po sobě sama jako po celém světě a snažila se jej pojmout. Jak říká se… mít svět v hrsti, či mít svět jako na dlani, pochopit jej a najít v něm to, co hledají všichni lidé…podstatu inspirace. Její tvořivou krásu vykoupenou vášní chvíle…
O RUCE, která celý život poslouchala pokyny malíře a byla přinucena pracovat a tvořit do úmoru.
O RUCE, která byla pokryta tolika barvami a přesto, si připadala tuctová, nezajímavá a ponížená, neboť na ni v poslední době umělec dosti nadával.
Ptáte se, proč?
Je to smutné, ale…
Třásla se…
Už nemohla!
Slyšela jen…
Musím tvořit!
Musím malovat, i kdybych neměl spát!
Musím se uživit, abych mohl tvořit!
Chytaly ji pak kolikrát krátké křeče, potom první záškuby, větší třes, pálení, píchání a nakonec… pán musel přidržet ruku se štětcem druhou rukou pod zápěstím, aby jí samotné opěvované někdy dokonce prý božské ruce neupadl štětec na zem.
A tehdy se to zlomilo.
Božská ruka se změnila v ruku zatracenou!

Po třiceti letech tvorby…poprvé…pocítila touhu utéct!

ROZHODLA SE, ŽE OPUSTÍ PÁNA… vzpříčí se svému poslání poslušné prodloužené ruky malířovy hlavy…
Chce mít jen jednu noc poznání…TO co vnímáme často jako samozřejmost…

SVOBODU

Uteču pánovi a najdu odpověď na otázky, proč vznikly všechny ty plátna, které tady stojí na zemi nebo rozmalované na stojanech…

PŘÍJDU Na TO!

Nebylo to lehké rozhodnutí opustit tělo svého chlebodárce, ale pro jednou…a tajně…snad se nic nestane, přesvědčovaly se svorně všechny prsty. A tak se také stalo! Všichni napjatě čekali na tu pravou chvíli, kdy se umělci zanořenému do vysokého sametového křesla zavřou oči.
Tolik napětí v nich bylo!
Pocit k nevydržení!
Ruka se semkla v pěst a držela si palec!
Ale znáte to…co čert nechtěl, pán se neustále probouzel, jako by cítil změnu a ne a ne usnout. Prsty na to pořád nemohly přijít proč!
Proč se budí? Vždyť maloval až do tří ráno. Ještě před chvíli svíraly prsty štětec s barvou a nemohou se skoro hnout. A on?
Musí být přece již notně unavený! Co to je za člověka, že ho ani na chvíli pro svou radost nemohou opustit? Nedokáží si to vysvětlit. Vždyť i jim se chtělo spát už dávno a odpočinout si…jen třeba na chvíli… jsou tak unavené z celodenního malování. Ale pán? Ten snad nikdy nepotřebuje spánek…

BLÁZEN!

V kamnech praská dřevo, občas se ozve chroupavý zvuk červotoče a zpoza ne zcela dovřených oken žene se do ateliéru těžký studený vzduch.
Dokonce i vločka se dostala dovnitř.

Malíři začíná být chladno a tak když se schoulí do klubíčka…pochopili. Je mu zima a navíc…Obě ruce vše cítí jinak…Jedna je uvolněná, spí a druhá? V napětí,v očekávání... Vždyť to dá rozum, kdo by usnul, když tělo není v rovnováze, přemýšlí palec. Musí se také uvolnit a pak se uvolní i on…
ČLOVĚK!

Netrvalo to dlouho a pán začal pravidelně oddychovat.

KONEČNĚ.

Ruka se oddělila od svého těla!

To je pocit.

Být sama se sebou, sama sebou, být volná…pomyslela si.

Postavila se na prsty a pomalounku slezla na stůl, kde měl pán zrcadlo. To stálo vedle cínového svícnu a v něm hořely jasně žlutým plamenem tři svíce. Plamínky se komíhaly do stran svorně jako pečlivě secvičené baletní trio a ozařovaly desku stolu. Ukazováček se rozhlíží a ukáže na zrcadlo. "Pojďte za mnou"…přebírá roli vedoucího prostředníček. A ruka směřuje prstochúzí k zrcadlu...

POKRAČOVÁNÍ DLE TOHO JAK SE VÁM TO BUDE LÍBIT...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama