Mihotající se bublinky

15. března 2015 v 13:58 | pepinotheimer
Jsem
TADY

Najednou
SÁM

Pod vodou
SVOBODNÝ
SVOBODNÝ PROPOJITEL MYŠLENEK A PÍSMENEK
se zájmem sledující bublinky měnící se ve světle v komíhající se placaté stříbrné mince. Je to malinký zázrak. Zkuste si to! Nadechnete se, zacpete si nos, vydechnete, vyrovnáte tlak v uších a pak již jen po mohutném odrazu klesáte ke dnu. Během cesty ještě mírně vydechujete vzduch, aby jste jím neporušili zásady gravitace a u dna měli možnost zůstat, alespoň o pár sekund navíc. Pomalu klesáte, vnímate modré kachličky oddělené šedou spárovačkou, padáte do světlem zalité země podvodního světa a těšíte se na to co vás obklopí a pohltí. Tlak vody, paprsky slunce, chlad, unikající bublinky a zvuky vydechujících plavců nebo skákajících dětí.
Občas pravidelný rytmus známých zvuků přeruší šumivý dopad skokana z můstku, jenž ani netuší, když se dere vzhůru za vzduchem, že ve vodě vyvolá tolik nádherných zvukozrakových reakcí.

Jemný dopad...
DNO
Cítíte jak se vaše plosky nohou propojují s podlahou a pomalu k nim se skládá i celé tělo...
JSTE VODOU, KTERÉ NAROSTLY NOHY...
Jemnými pohyby rukou vyrovnáváte rovnováhu, až konečně stojíte na obou nohách klidně a vyrovnaně. Prolínáte se se svým vlastním skupenstvím v omezeném okamžiku.
ČAS TADY UBÍHÁ RYCHLEJI...ZATRACENÝ KYSLÍK
Je kolem vás. Voda. Cítíte jen, že jste lehčí než ona, ale máte naopak přesně definovaný tvar. Řeknete si slovo člověk a pak slovo voda a napadá vás, že ona je něčím jiným, jiným skupenstvím hmoty z hlediska prostoru. Aby jste se tím, přemýšlením nezbláznili radostí, spojíte si vodu s představitelnou kapkou vody a zakloníte hlavu...
Pssst..
K POVRCHU UNIKÁ MALINKÁ BUBLINKA...
Od nosu!
Kapka naopak. Napadá vás. Kapka vzduchu. Zvláštní, že mně to napadlo až teď.
K hladině koná cestu ovlivněna proudy. Cestičku klikatou, plnou pohybu do stran. Třese se jako by se nemohla dočkat, že změní živelný příbytek.
Na hladině vytvoří malinký puchýřek a ten se pak spojí se vzduchem...prolnutí viditelného a neviditelného či viditelného nelapitelného a nelapitelně neviditelného...
PUK
A je to! Daroval jsem světu kapku i bublinku v jednom.
Zasměji se, ale toto gesto radosti mi ubírá vzduch. Už už se chci odrazit zpátky, ale najednou se stane to na co tak dlouze čekám.
NEMŮŽU JEŠTĚ NAHORU! TEĎ NE!

BUM...ŠŠŠŠŠŠŠŠ...
DOPADL SKOKAN
Chvíle kdy se mísí vše dohromady. Zvuky, světlo, bublinky, tep mého srdce, myšlenky, pohyby skokana...
CHAOS

Po chvíli otevírám plně oči a koukám se proti dopadajícím paprskům slunce, jež přišlo k hladině jako světelná tsunami a ve vodě se mění v milióny malých a tenkých tančících paprsků. Již nejsou samy. Tančí v páru s bublinkami. Díky tomu se mění v mihotavé stříbrné mince, které mi připomínají, pomíjivost této chvíle.

A životní poslání?
....
Vnímat, tvořit a psát o všem co v lidském světě chápeme jako ŽIVOT.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ruda Ruda | 15. března 2015 v 14:49 | Reagovat

To nemá Chybu,líbí

2 Kai Kai | E-mail | Web | 15. března 2015 v 17:49 | Reagovat

Už nějakou chvíli přemýšlím, co napsat. Ale cítím se natolik ohromená, že mě prostě nic nenapadá. Jako bych se právě vynořila z vody, jako bych ještě měla mokré vlasy a vrásčité ruce, přestože jsou na troud suché. Připomnělo mi to popis podmořské hladiny z jednoho filmu, akorát z bazénu a detailnější verzi. Dokonalé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama