Moc psychiatra

22. února 2017 v 18:10 | pepinotheimer
Uniformní ve formě pro nic
 
Krása je jak, málo stačí
býti tím, jenž v ústav kráčí
tam kde čas, je hlasem ptačím
zakokrhá, něch sa páčí...
V oddělení beze jména
s doménou, jež nemá jména
kde jsou všechny slova němá
kde jen jedna
samá cena
...
ať jsi mužem nebo žena
mluvit vlastně?
...
smysl
nemá!
 
To co hledá, ten muž v plášti
vím, je v práci
a bez zášti
neupírám smysl jeho
upírá však kousek mého
mého já!
a podstatného!
to co bylo!
vytvořeno!

Jednou vstoupíš, nevystoupíš!
vypadá to, neprohloupíš
všichni kolem
kolem tebe
vidí peklo, málo sebe
jen ten problém
který v nebe
hlásají ti
mimo tebe!
 
Prvně řekni anamnézu!
potom vyslov hypotézu!
spoutáme tě do řetězů...
z léků...

jen si klidně lehni
a vezmi si deku
a prosím nepřemýšlej!
nemysli!
...
jsi blázen!
na snech závislý...
 
 
 
 
 
 
 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 22. února 2017 v 18:36 | Reagovat

Smutný osud...

2 Pepinotheimer Pepinotheimer | E-mail | 22. února 2017 v 19:42 | Reagovat

[1]: pro toho kdo sa vzdá ano, ten kerý sa nevzdává, tou to je valach a ja sa nikdy nevzdam:):)

3 Siginitou Siginitou | Web | 22. února 2017 v 20:50 | Reagovat

Krásné a smutné.
A já sa taky jen tak nevzdám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama