Rána na komoru

3. července 2017 v 8:55 | pepinotheimer
Strach...
a je to znát...

bojí se střelec...životní ránu, lani dát
třepou se mu ruce
a chce se mu spát
vždyť celou noc čekal a v tento čas...

pase se laň...
tak i ty se pas!

Jako by slyšel přírodu promlouvat mu k duši
jsi lovec
sklidni se
srdce divoce mu buší
poprvé
zabije
zastřelí

živé zvíře
v neděli

Poprvé vystřelí na živý cíl
na živého tvora
s poselstvím netvora
nováček
myslivec
vetřelec

ze zálohy, ze shora

Nedýchá
potí se
sleduje louku
před ním se pase
chviličku pouhou
do hledí
vzápětí
namíří
napětí
zamíří

rána!

uhasl život!
padá k zemi !
sama!

DOKONÁNO!

Zavře oči, sleze z posedu, utrhne větvičku, jednu dá do úst a druhou na ránu.....smekne klobouk a tiše hledí skrze oči na smrt.....jak jiná je, když dívá se ji do očí zpříma, ne skrz hledí kulovnice...Děkuji ti přírodo. Čistá rána na komoru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama